Nevracejte psa do útulku: Tipy, jak zvládnout problémy

Mnoho majitelů si pořídí psího parťáka a očekává něco trochu jiného, než je realita. Výchova a výcvik psa si zkrátka žádá své, každý je jiný a někdy se život člověka a čtyřnohého parťáka sladit nepodaří. Jak situaci řešit? A proč byste ho rozhodně neměli vracet do útulku?

Každý z nás potřebuje stálý příjem a někdy je pro to potřeba něco obětovat. Pořídili jste si psa v době pandemie a teď se vaše pracovní podmínky mění? Pes je najednou 10 hodin doma sám, vyje, ničí a nedokáže se se samotou vypořádat?

• Vyzkoušet můžete přípravky na zmírnění stresu.
• Někteří zaměstnavatelé nabízejí “dog friendly” pracoviště.
• Možná vám také dovolí alespoň částečný home office, který pomůže psovi naučit se postupně být doma sám.

Jak na separační úzkost se více dozvíte v našem článku, zaměřeném právě na tento problém.

Za pokus stojí protištěkací obojky nebo budky (pokud máte psů více). Ty hlídají pohyb hlasivek a když pes štěká a vyje delší dobu v kuse, zavibrují. Nepřestane-li, pípnou a v krajním případě vyšlou elektrický signál. Většinu vychytralých psů to přesvědčí, aby neštěkali pro nic za nic. 

Slabší povahy to ale může vystresovat ještě víc. Pokud máte psů více, může tato pomůcka zabránit přenesené agresi a zbytečným rvačkám ve vaší nepřítomnosti.

Postupně si v Česku zvykáme na existenci psích hotelů, kde parťáka pohlídají, když potřebujeme na několik dní odjet. V zámoří už naplno frčí také psí školky, které se u nás jen pozvolna rozjíždějí. Jde o systém podobný dětské školce, ráno tam psa odvezete a po práci si jej zase vyzvednete. On si mezitím hraje na psím hřišti a užívá si péče profesionálních odborníků. 

Pokud ve svém okolí žádnou psí školku nemáte, řešením ještě mohou být zkušené hlídačky, které se o vašeho chlupáče postarají. Naučí se spoustu nových věcí, socializuje se a najde si nové psí kamarády, takže to za zkoušku určitě stojí.

Aby pes lépe zvládal samotu, můžete ho zkusit originálně zabavit po dobu své nepřítomnosti. Vyzkoušejte interaktivní hračky, do kterých ukryjete pamlsky. 

Často pomáhá pořídit kameru, kde pomocí aplikace v mobilu můžete sledovat, co pes doma dělá a mluvit na něj. Někdy je velkou pomocí pořídit druhého psího parťáka, se kterým se samota zvládá lépe. A nebo mu zábavu můžete vymyslet i doma sami – výroba čichacího koberečku s ukrytými pamlsky, schování dobrot různě po bytě nebo třeba žvýkací hračky nejsou časově nijak náročné a psa zabaví na dlouho.

Útulky jsou pro psy toulavé, bez majitelů. Většinou bývají přeplněné. Mívají lhůty, během kterých psa můžete vrátit, pokud narazíte na nepřekonatelný problém. Tím bývá nejčastěji zjištěná alergie na psa nebo nesnášenlivost s dítětem. 

• Pokud narazíte na alergii, je pravděpodobné, že na psa, s nímž žijete v domácnosti, si tělo brzy zvykne a alergie odezní.
• Nesnášenlivost s dítětem můžete vždy řešit s výcvikářem ve svém okolí.

Na všem se dá pracovat a většinou jde jen o nedorozumění, které se dá vyřešit. Jakmile se pes jednou vrátí do útulku s odůvodněním agrese, dostane cejch, díky kterému hůře hledá novou rodinu a často zůstane v útulkovém kotci až do konce svého života.

I když se útulky pro své svěřence snaží dělat první-poslední (a ty soukromé obzvláště), psi v útulcích trpí. Není to jejich domov, lidi se u nich střídají. Mnoho z nich je ve stresu z toho, že jsou zavření v kotci. Potřebují individuální péči a výcvik, na který často není čas. Z domácího prostředí milující rodiny se najednou ze psa stává jen pořadové číslo, kterému je potřeba uklidit a nakrmit ho, čímž to často končí. 

Dalším velkým nedostatkem útulků je přítomnost zaměstnanců pouze ve dne. Pokud se některému psovi udělá v noci zle, do rána už může být pozdě. Mnoho čtyřnohých parťáků v útulku získá zlozvyky, se kterými o ně lidé ztrácejí zájem – koušou mříže, točí se dokola, sebepoškozují se (nejčastěji okusováním ocasu nebo tlapek), štěkají, pojídají své výkaly, přenášejí agresi na jiné psy nebo i lidi. Jsou náchylnější k onemocnění, která se mezi kotci rychle šíří. Obvykle rapidně zhubnou v krátkém čase. 

Jestli už jste vyzkoušeli vše, od přesvědčování zaměstnavatele, přes hlídání, po radu odborníka, a přesto se nic nezlepšilo, můžete psovi zkusit najít nový domov. Pojistěte si ale jeho budoucí život adopční smlouvou a nikdy jej nedarujte zadarmo, i když to myslíte dobře.

Na inzeráty typu “daruji psa” reagují většinou množitelé, začátečníci nebo překupníci a váš pes tak s největší pravděpodobností skončí jako mašina na štěňata, hračka pro děti bez soucitu, pes týraný, uvázaný nebo dokonce v guláši. Adopční smlouva a minimální prodejní cena dokáže jeho budoucnost výrazně zachránit. Vždy se ujistěte, do jaké rodiny odchází.

Možná stejný problém, jako řešíte vy, trápí i další pejskaře v okolí. Mluvte o něm. Zkuste se obrátit na některou facebookovou skupinu, kde vám zkušení chovatelé a výcvikáři ochotně poradí. V takovýchto skupinách můžete najít i kontakt na spolehlivého výcvikáře a trenéra, který vám pomůže váš problém vyřešit a zvládnout. Někdy je dobré, když se zeptáte svého veterináře, třeba někoho kompetentního zná. Cenné rady vám mohou poskytnout také v soukromých útulcích, zkuste zavolat na nejbližší, který máte v okolí a svěřte se jim.

• Psa je potřeba na samotu zvykat postupně. Nebojte se sáhnout po speciálních hračkách a pomůckách. 
• Pokud si nevíte rady, vyhledejte ve svém okolí odborníka a požádejte jej o pomoc.
• V útulcích psi především psychicky trpí, často tam zůstávají do konce života.
• Pokud hledáte parťákovi nový domov, prověřte si budoucí rodinu a nedarujte psa zadarmo.