Tetanus u psa: Jak parťáka ochránit?

Když se řekne tetanus, vybaví si většina lidí očkování, které nás má před nebezpečnou nákazou ochránit. O skutečném průběhu této nemoci, o příčinách i o všech možných následcích však lidé příliš mnoho nevědí. Včetně toho, že velkým nebezpečím je tetanus i pro čtyřnohé parťáky. Čím konkrétně je ohrožuje, jaké má příznaky a existuje účinná prevence? 

Tetanus je smrtelné bakteriální onemocnění, které může postihnout lidi i nejrůznější teplokrevná zvířata. K infikování dochází nejčastěji kontaminací otevřených ran hlínou, ve které se nachází takřka všudypřítomné tetanové bakterie. Nejvíce přebývají v půdě obsahující trus koní a domácího skotu. 

Spóry neboli neaktivní formy tetanových bakterií jsou velmi odolné a ve vnějším prostředí dokáží přežívat i několik let. 

Hlavním původcem je konkrétně bakterie Clostridium tetani. Ta produkuje nebezpečný toxin tetanospasmin, který je ve své podstatě nervovým jedem. Brání uvolňování svalového stahu, což u infikovaného jedince vede ke svalové ztuhlosti a v kritických případech až k obrně svalů. 

K infekci tetanem jsou náchylná zejména štěňata v období tzv. přezubování, tedy zhruba kolem 3. až 8. měsíce věku. V tomto věku psi okusují nejrůznější předměty a klacíky, ve stejné chvíli však mají otevřený dřeňový kanálek zubu. Je relativně snadným místem vstupu bakterií přímo do krevního oběhu psa. 

U starších psů je naopak rizikovým de facto každé otevřené zranění: zatržený dráp, kousnutí či odřenina kontaminovaná hlínou.

Po infikování se inkubační doba tetanu pohybuje v rozmezí 3 dnů až do několika týdnů, v závislosti na místě vstupu infekce. 

Uvolněný tetanospasmin se šíří nervy do mozku a míchy, kde brání přenosu vzruchů nervosvalovou ploténkou a výsledkem je již zmíněné ztuhnutí svalů či obrna. 

Kromě příčně pruhované svaloviny však může toxin postihnout také bránici, svaly hrtanu a mezižeberní svaly, což může vést ke křečím těchto svalů a k udušení jedince v řádu několika minut.  

• toporná chůze s problémy při vstávání a uléhání
• napnuté končetiny 
• zvýšená tělesná teplota

• tzv. “sardonický úsměv”: uši nepřirozeně blízko u sebe, výrazné vrásky na čele, koutky tlamy staženy dozadu a pevně sevřené čelisti
• zapadlé oči, šilhání, vystupující třetí víčko 
• slintání a problémy s polykáním
• potíže s dýcháním a srdeční arytmie
• následkem svalové ztuhlosti ulehá zvíře do boční polohy se zakloněnou hlavou
• z důvodu obrny dýchacích svalů dochází k úhynu

Tetanus lze s jistotou diagnostikovat pouze na základě podrobné anamnézy a klinických příznaků. V každém případě se vyplatí jednat rychle – máte-li u svého parťáka podezření, že by mohl být bakteriemi infikován, neváhejte ani minutu a okamžitě kontaktujte veterinárního lékaře.

Následná léčba tetanu trvá dlouhou dobu a je náročná jak na ošetřování, tak i na finance. Zpravidla je potřeba několikatýdenní hospitalizace parťáka na klinice. Dostane speciální léky. Zvířata však i přes intenzivní léčbu mohou často uhynout. 

Při terapii se většinou používá kombinace antibiotik s antitoxinem. Antibiotika zneškodňují bakterie a antitoxin na sebe váže volný tetanospasmin. Ovšem tetanospasmin, který se již navázal na nervová zakončení, nelze bohužel odstranit  a dalším řešením je pouze symptomatická léčba. 

Při té je důležité o zvíře intenzivně pečovat, dokud nevzniknou nová nepoškozená nervová vlákna, což většinou trvá několik týdnů. Zvíře musí být po tuto dobu v klidu, tichu a pološeru. V žádném případě se nesmí rozrušit, neboť by u něj mohlo dojít k záchvatům křečí. Nemůže-li přijímat potravu, je potřeba doplňovat ji nitrožilně. 

Tetanus není nakažlivý a jedinou možností infikování je průnik tetanových bakterií z vnějšího prostředí do otevřené rány daného jedince. Psi a jejich majitelé se tak od sebe nemohou navzájem nakazit.

Podobně jako u lidí, existuje i u zvířat možnost účinného očkování proti tetanu. Není však součástí běžného očkovacího schématu a svého veterinárního lékaře o něj proto musíte speciálně požádat. 

Doporučili bychom očkovat především psy, kteří se pohybují hlavně v rizikových oblastech, tedy v blízkosti hospodářských zvířat. 

Jinak tu platí stejné zásady prevence jako u jiných nemocí: kvalitní krmivo pro psy, dostatek pohybu, spánku a život bez stresu.

• Jde o bakteriální onemocnění s možnými smrtelnými následky.
• I přes rychlý zásah může dojít k fatálním následkům
• Ochranu pro psa představuje očkování, které ale není povinné, a musíte si tak o něj veterináři říct.