1. díl: Opravdové příběhy našich zákazníků a jejich čtyřnohých parťáků

 

Příběh jezevčíka, který tajně kradl u sousedů

"Štěknu vám pěkně nahlas příběh prvního z našich jezevíčků
.

Páníček se domluvil s kamarádem myslivcem, že si pořídí jezevčíky, a tak si jednoho dne přinesl domů prvního z rodu jezevčíků černého s pálením - Maxíčka.

.

Pejsek nebyl větší jako zabijačkové jelítko a v noci tak bolestně naříkal a plakal, že si ho páníček musel vzít k sobě a spali spolu v kuchyni na válendě. Ráno jsem si ho prohlížela a uviděla, že má kožíšek plný blešek. I když na to nestačil ani jeden celý den, byla jsem trpělivá a tak dlouho je hledala a blechy vybírala, dokud nebyl kožíšek čistý.

.

Z Maxe vyrostl krásný fešák, který ale řádil jako tři psi dohromady. Chovali jsme slepičky a jak se některá dostala mimo výběh, byla jeho. I když dostával na zadnici, nic nepomohlo - lovecký pud mu prostě zůstával. Až jedno ráno páníček povídá: "Víš, ono je to asi naše chyba, máme si na ty slepičky dávat větší pozor." Ale domácí slepičky mu byly málo.

.

Pod plotem si vlezl k sousedům, pěkně potichu zalezl do kurníku k sousedovic slepicím, vzal si jedno vajíčko a pelášil domů pochlubit se svou kořistí. Kolikrát bylo slyšet souseda jak křičí: "Ty potvoro zlodějská, ty už jsi tady zas!" Nakonec jsme se se sousedem dohodli, že mu ukradená vajíčka uhradíme. A tak život krásně běžel, až měl pejsek 9 let. Opustil nás o odešel do psího nebe." :) 

.

Věra Kobylková

... a na houby jezdil na motorce 

"Max byl velice šikovný a vynalézavý pes. Dokonce s námi chodil do lesa na houbičky. Chodil?Ale kdepak. Jezdili jsme na motorce a Max měl své místo na nádrži. To aby dobře viděl na cestu.

Jednou odpoledne jsme vyjeli do lesa, že si nasbíráme hříbečky. Košíky byly za chvilku plné. Ale Max se nám někde zatoulal. Volali jsme. Pískali jsme. A pejsek se nám nevrátil. Nakonec jsme to vzdali a rozhodli se zavézt houby domů, že se v klidu rozmyslíme, co podnikneme. Ale neměli jsme doma stání a honem frčeli znovu do lesa.

A co nás čekalo na kraji lesa, kde jsme měli předtím stát motorku? Kdo jiný než Maxíček. Očka mu svítila radostí, skákal kolem nás a poštěkával. Ne že by neznal cestu pěšky domů, raději trpělivě čekal na místě, kde jsme ho podle něj jistě zapomněli.

No a pak že to nebyl mazaný filuta ten náš psíček jezevčíček zvaný Maxíček."

Věra Kobylková

Trápí vašeho mazlíčka zdravotní potíže, nebo si jen nevíte rady s výběrem?

Osudový kocour, kterému nestačil jen jeden domov

"Psal se rok 2007, tehdy jsem pracovala v zahradnictví. Jako nejmladší člen týmu jsem měla za úkol jezdit nakupovat svačiny pro sebe a své kolegy. Jako každý den jsem zamknula kolo u pekárny, přitom jsem si ale všimla, že kousek ode mě sedí kocour. Veliký huňatý mourovatobílá kocour. Vzala jsem ho do rukou a ihned začal vrnět. Měl ouška bez svrabu, pěknou tukovou zásobu a ani jednu blechu. Položila ho a šla nakoupit. Kocour ale došel dovnitř a čekal se mnou frontu. Nechtěla jsem někomu ukrást kočku, tak jsem ho vynesla z obchodu a řekla mu, že když tu bude ještě za týden, tak si ho teda vezmu.

Druhý ani třetí den už tam nebyl. Za nějakou dobu jsem pracovala v hale a najednou jsem pocítila potřebu z té haly vyjít. Otevřela jsem vrata a vedle nich, na bedně seděl ten kocour. Moje páce a pekárna jsou od sebe vzdáleny minimálně 1 km, cesta je klikatá a musel přejít i hodně rušnou silnici. No nedalo se nic dělat, po práci jsem ho naložila do batohu a odvezla domů.

Byl vrnivý a hodně mazlivý, ale ze začátku, když jsem se k němu ohla, tak se jakoby lekl a poskočil. Říkala jsem mu: "Ty trubko, ty mě vystopuješ a pak se mě budeš bát?". No a jméno bylo na světě. Začali jsem mu říkat Trub.

Čas běžel a Trub, jako každý správný kocour, projevil touhy po cestování. Měl tajný život. Jezdívali jsme na dovolené a Truba hlídala matka, která vždycky tvrdila, že ho celý víkend, týden nebo i dva ani nezhlídla. Jednou se vrátil domů z toulek a začal zvracet. Vyzvracel hmotu podobnou červenému masu. My jsme ale vegetariáni. Ale co, uklidilo se to a zapadlo nám to někam do hlubin paměti.

Po nějaké době jsem otevírala okno, pod ním stal soused a mazlil Truba. Povídal mu cosi o tom, jak mu chutnala ta sekaná z divočáka a že se diví, že jí tolik snědl. Najednou to do sebe zapadlo jako dílky puzzle. Už bylo jasné, kde Trub je, když nejsme doma. 

.

Je to to trochu ironie. Jedna kočka má dva milující domovy, jídlo a všechno, na co si vzpomene a tolik jiných žije na ulicích nemocných, nepovšimnutých  a mnohdy i pronásledovaných.

Každá pohádka má svůj konec. Teď Trubík leží pod ořechem. Na hrob jsem mu zasázela šantu, kterou tak miloval."

.

Lenka Veselá


enlightened Hledáte krmivo, které bude přesně odpovídat potřebám vašeho mazlíčka?

Obraťte se na mne a já se osobně postarám o to,
aby váš mazlíček prožil šťastný a zdravý život díky krmivu, které přesně odpovídá jeho potřebám. 

Radek Černín - Výživový specialista   

..... Radek Černín 

... ..  Výživový specialista - KrmímKvalitně.cz

.......Tel: +420 608 480 009

.......Email: radek.cernin@krmimkvalitne.cz

.

.

Online škola o zvířecí výchově i výživě

Učte se s našimi specialisty

Jak odnaučit štěně kousat nábytek, ruce a další věci

Chcete odnaučit svého malého hafana kousat, co by nemělo? Zjistěte nejdříve, co ho k tomuto chování vede. Máme pro vás tipy.

Proč je dobré krmit svého psa či kočku hovězím masem?

Z jakého důvodu je pro mazlíka vhodné hovězí maso? A jak často mu ho podávat? Mrkněte do článku a zjistěte to.

Štěně se pořád drbe a škrábe - kde hledat příčinu?

Proč se štěně pořád drbe? Příčin může být více. Najděte tu správnou a ulevte svému parťákovi co nejdříve.