Rozhovor se ženou, která je součástí vlčí smečky

Vlci se pomalu vracejí na svá původní teritoria po celé Evropě. Přežití těchto mystických stínů hor a lesů však stále závisí na vůli a pomoci člověka. Vyzpovídali jsme autorku knihy „Okouzlena vlky“, Moniku Zelinovou. Stala se součástí vlčí smečky, což jí převrátilo život úplně naruby.

Monika Zelinová je absolventkou pedagogické školy, ale po několika letech praxe u dětí změnila profesi a začala se věnovat obchodní a konzultační činnosti. Nikdy ji ani nenapadlo, že její životní cestu zkříží vlci. V rodině byla odjakživa milovnicí těchto šelem sestra Tanja, která si po vystěhování do Německa mohla splnit svůj dávný sen. Pracuje s vlky v největším severoněmeckém zooparku Wildpark Lüneburger Heide a stala se mezinárodně uznávanou expertkou na vlčí problematiku. 

Moniku toto téma nikdy příliš nezajímalo, ale po jedné delší návštěvě u své sestry se vše změnilo. Tanja měla zrovna doma handicapované vlčí štěně, které přišlo o matku a potřebovalo lidskou pomoc. Tak započala vlčí cesta Moniky Zelinové za poznáním těchto majestátních dravců i sebe samotné.

První setkání bylo se štěňátkem vlka u sestry, kdy se ve mně zájem o vlky doopravdy probudil. Roztomilé vlčí štěňátko bylo okouzlující. Jeho „výchova“ v domácnosti je náročná, ale člověk je odměněn, když ten uzlíček neštěstí vyroste v krásného tvora. Co se týče dospělých vlků – když jsem tehdy skrz drátěné oplocení viděla prudkost, s jakou vlci vítají Tanju ve výběhu, ztratila jsem odvahu ji následovat. Ale nezbylo než věřit sestře, že přesně ví, co dělá. Zážitky z prvního setkání jsou nezapomenutelné. Spontánní vlčí bouřlivé nadšení na jedné straně, na druhé straně moje radost z přímého kontaktu a z toho, že jsem ho vůbec přežila. Ostatně tuto zkušenost také popisuji v jedné z kapitol mé knihy.

Láska k vlkům zcela změnila můj životní styl i priority, pohled na život. Dřív jsem si nedovedla představit pohodu jinde než ve městě, a dovolenou jinak než u moře. Teď je mi smutno po vlcích a cestuji za nimi 1 000 km několikrát do roka na několik týdnů, vypomáhat sestře se vším, co je třeba. Nevadí mi dříve mnou opovrhovaný „zapadákov“, ani zálesácké oblečení, které nese nevábné stopy vlčího škádlení. Vždy jsem napjatá, zda mi vlci dovolí je obejmout a dojímá mě vřelá upřímnost jejich uvítacích ceremoniálů. Když se stanu součástí jejich her, nedělám vědu ze špinavé bundy, slízaného make-upu nebo vlčích škrábanců.

Na rozdíl od psů, kterým člověk zajišťuje potravu a celý život se o ně stará, mají vlci v genech nezávislost na člověku. Od tohoto faktu se odvíjí mnoho povahových rozdílů mezi oběma zvířecími druhy i způsob lidské komunikace s nimi. Kdo chce vlkovi porozumět, musí dobře znát jeho instinkty a v podstatě je bezvýhradně respektovat. Každý, kdo si myslí, že by si jej vychoval jako pejska, je na velkém omylu. Vlka nelze uplatit ani jídlem, ani jinak.

Kdyby mě někdy vlci napadli a mysleli to vážně, určitě bych už neodpovídala na vaše dotazy :). Může se stát, že dojde k tragickému konfliktu s vlkem, ale je to vždy vina člověka. Někdy si totiž lidé myslí, že jsou pány tvorstva. Působí zvířatům stres z ohrožení, přehlížejí jejich varovné signály a snaží se mít nad nimi převahu vynucováním poslušnosti. To nelze. Metody trestu a odměny na vlky rozhodně nezabírají.

Já sama jsem nikdy československého vlčáka neměla, čili mohu hodnotit jen ze zkušeností jiných. Fyzicky je sice podobný vlku, ale povahy jsou samozřejmě jiné. Byl kdysi v určité generaci nakřížen s vlkem v naději, že jedinec pak bude rychlý a vytrvalý. Pes ale potřeboval ve svém vývoji tisíce let, aby získal vlastnosti, které mu umožnily být kompatibilním s člověkem, a tak je křížení s vlkem krokem zpět. Někteří ČSV jsou plaší, lekaví a často téměř nezvladatelní. Není žádnou výjimkou, že kompletně zlikvidují zařízení bytu, pokud se nechají na chvíli bez dozoru.

Doma jsme odmala měli nejen psa, ale i spoustu dalších, především hendikepovaných zvířat, která odněkud pravidelně přinášela moje sestra. Já sama psa nemám. Ne že bych ho nechtěla, ale uvědomuji si zodpovědnost vůči zvířeti, které si pořídíte a mé časté cestování by mu neprospívalo. V Tanjině domácnosti je ale vždy psů několik a všechny je mám moc ráda.

Je to jejich vytrvalost a až neuvěřitelná inteligence. Líbí se mi jejich tichý, ladný pohyb, bystrý pohled a nádherná zimní srst. Zaujala mě dovednost týmové spolupráce a soudržnost rodiny. Obdivuji vlčí intuici a schopnost hluboké empatie.

Mladí vlci jsou velice hraví a provádějí všelijaké kousky. Dovedou mě rozesmát svou vynalézavostí, jak ukořistit moji čepici nebo gumičku do vlasů. Nebo jak jeden druhého ode mě žárlivě odstrkuje, aby mohl být co nejblíže. Většinou se ale smějí hlavně náhodní návštěvníci v parku, když mě při vítání vlci zavalí jako živá lavina.

Přestože byl vlk v minulosti v České republice vyhuben, vrátil se v polovině 90. let do Beskyd ze slovenských Karpat, ovšem vinou pytláctví i legálního lovu na Slovensku se vlci v Beskydech do roku 2016 vyskytovali jen občasně. Pak se začali rozšiřovat na našem území (po více než sto letech) okolo roku 2018. Podle nejnovějších výsledků monitoringu Hnutí DUHA se v současnosti na našem území nachází nebo do něj zasahuje 22 vlčích teritorií. Přitom někteří občané požadují nekompromisní likvidaci vlků a jiní naopak požadují jeho ochranu a zajímá je, zda je řešeno pytláctví vlků.

Nedá se říct, zda je vlků moc, nebo málo. Vlk je relativně velká šelma a vlčí rodina potřebuje pro svůj život rozlehlé území, takže není předpoklad, že by se v Česku stal vyloženě početným zvířetem.

Vlk se pohybuje v přírodě hlavně za šera, čili hodně brzy ráno nebo pozdě večer. Je extrémně plachý, má výborný čich, člověka ucítí na dálku a obloukem se mu vyhne. Pokud byste ho přece jen potkali, zachovejte klid a pokračujte v chůzi. Pouze v případě, že by s vámi šla hárající se fena, by mohl mít vlk tendenci ji sledovat, ale strach z člověka mu nedovolí se přiblížit. V Evropě dosud nebyl zaznamenán žádný případ usmrcení člověka vlkem.

Potěší mne, když se u mé knihy budete dobře bavit, a zároveň se o vlcích dozvíte něco nového. Chtěla jsem vám umožnit poznat tuto šelmu v trochu jiném světle, než jak nám ji od dětství prezentovaly pohádky O Červené Karkulce nebo O neposlušných kůzlátkách. V současné době, kdy se vlci vracejí zpátky do Evropy, jsou bohužel částí veřejnosti přijímáni jako škodná. Ráda bych přispěla k reálnému pohledu na toto mystické zvíře, které bylo součástí naší pravěké historie, které si v mnohém zasluhuje náš obdiv a které by rozhodně mělo zůstat součástí naší přírody.

Vyprávění paní Moniky o tom, jak si vlci získali pevné místo v jejím srdci, najdete v knize Okouzlena vlky. Za přečtení stojí také kniha Tanji Askani Vlčí stopy, stejně tak vyšla v češtině a můžete ji přidat do své sbírky v knihovničce. Navíc vyšla horká novinka Tanji Askani Vlčí pouto o zkušenostech s vlčicí Flocke, kterou to všechno doopravdy začalo.

O všechny 3 knihy s námi můžete postupně soutěžit na sociálních sítích, stačí nás sledovat na IG a FB. Pozor! Soutěžní podmínky a otázky jsou na IG a FB rozdílné! Soutěžit můžete na obou platformách o jednu knihu a něco na zub pro vašeho čtyřnohého parťáka. Výherce vylosujeme ze správných odpovědí 1. 6. 2022. Hodně štěstí!