Separační úzkost u psa a jak ji řešit?

Pes je stejně jako my emocionálně založený tvor. Proto se u něj může objevit stav zvaný separační úzkost, neboli strach ze samoty, který neumí ovlivnit.

První problém nastává často hned na začátku: Se psem strávíte poté, co si jej přivezete domů, několik dní v kuse. Pak mu po týdnu odejdete třeba do práce. Pojďme se na celý problém podívat trochu blíž.

Nejčastěji se objevuje při úzkém kontaktu s majitelem. Pořídíte si parťáka, abyste se necítili sami, a ten k vám přilne natolik, že se bez vás nehne ani na krok. Nepřidá tomu ani zaměstnání, při kterém můžete pracovat z domova a jste se psem téměř celý den. Jenomže může přijít situace, kdy budete muset práci změnit a parťák najednou zůstane ze dne na den několik hodin sám. V takovém případě je problém na světě. Typickým příkladem jsou také psi starších lidí v důchodu, kteří jsou s páníčkem takřka 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. 

Každý pes řeší tento strach po svém. Někteří se snaží prokousat dveřmi, jiní hystericky vyjí, kňučí či štěkají. Někdy rozkoušou všechno, co vidí – od obuvi až po nábytek. V neposlední řadě je i skupina psů, kteří vlivem obrovské vlny reakcí neudrží moč ani stolici. Mezi další příznaky strachu patří silné slinění, zrychlené dýchání, nadměrné drbání či hektické vítání. 

Nejdříve je třeba pochopit, že to váš parťák nedělá schválně. On se nemstí za to, že zůstal doma sám. Je jen prostě vystrašený. Nejdůležitější je, abyste ho za to netrestali. V tom případě by se bál totiž nejen samoty, ale i vašeho příchodu domů. 

Pokud například roztahá odpadkový koš, o 5 hodin později přijdete a na uvítanou ho rovnou začnete sekýrovat a křičet, rozhodně si to nespojí s tím, co provedl před 5 hodinami, ale s vaším příchodem domů. Můžete se tak dopracovat k tomu, že sotva uslyší klíč v zámku, pro jistotu se počůrá a zaleze pod gauč.

Než se zbavíte separační úzkosti, neměl by pes zůstávat doma dlouho sám. Pokud musíte nutně odejít, zajistěte mu hlídání, např. u babičky či sousedů nebo profesionálních hlídačů. Také můžete nechat psa někde, kde se u něj nežádoucí chování neprojevuje (auto, zahrada...). Prostředí, ve kterém zůstává, by pro něj mělo být bezpečné a měl by se tam cítit dobře. 

Každodenní trénink je velmi důležitý. Zaměřte se na něj poctivě a nenechávejte se pronásledovat svým psím společníkem až na záchod. Naopak mu kupte nějakou zajímavou novou hračku či pamlsek a zkuste se mu ztrácet pozvolna z dohledu. Nejdříve postačí pohyb po bytě, poté za sebou zkuste zavírat dveře. Ze začátku stačí dveře zavřít a okamžitě otevřít, následně zkuste dobu zavřených dveří prodlužovat.

Při léčbě strachu ze samoty je nezbytné naučit povel “místo”. Odbourejte spaní v posteli, pokud si na to váš parťák zvykl a naučte ho, že jeho pelíšek je také útulné místo. Může to být klec, boudička, prostá psí matrace, zkrátka něco, kde se cítí bezpečně. Je důležité ho pochválit vždy, když poslechne a na místo odejde.

V tomhle kroku se psem nijak nekomunikujte, pouze zkuste postupně odbourat nežádoucí reakci na váš odchod z domu a nacvičte tu správnou. 1 až 2× denně provádějte běžné odchodové zvyklosti – oblečte si bundu, obujte si boty, vezměte klíče a odejděte ke vchodovým dveřím. Podstatné je, abyste z domu neodešli. Pouze danou situaci naznačte a poté se vraťte k předešlé činnosti. 

Cílem tohoto tréninku je, aby si pes přestal spojovat dané odchodové zvyklosti s dlouhou nepřítomností a celou dobu zůstal v klidu. 

Pokud váš parťák již všechno tohle pěkně zvládá, je na čase pokročit dál. Odejděte z domu, zavřete za sebou dveře a vyčkávejte. V žádném případě se s pejskem neloučete. Prodlužujte dobu samoty psa velmi opatrně a pomalu, třeba minutu po minutě. Není, kam spěchat. Jakmile trénink uspěcháte, můžete začít zase od úplného začátku….

Mnoho majitelů dělá chybu, že tento krok nerespektuje, nebo si ho často neuvědomuje. Jenomže je velice důležitý zejména pro psy, kteří jsou na své majitelé silně vázaní. Při příchodu je váš parťák šťastný, že jste konečně přišli domů, i kdybyste byli pryč pouze 10 minut.

Pes kolem vás běhá, skáče vám na hlavu a vydává různé zvuky. V tu chvíli ho nevítejte, nechvalte a vyčkejte, až se uklidní. Klidně se k němu otočte zády. Po zklidnění se s ním můžete přivítat, ale nepřehánějte to.

Některým psům pomůže zbavit se strachu, když mu pořídíte druhého parťáka nebo třeba jiné zvíře. Ale nefunguje to vždy. Někdy se naopak nově příchozí naučí bát od původního psího obyvatele. 

Pokud se pes bojí velkého otevřeného prostoru, kde zůstal sám, může také pomoci zavřít ho po dobu vaší nepřítomnosti do něčeho menšího – vyberte třeba jednu místnost, kterou mu necháte, nebo prostornou klec.

Občas také pomáhá odvést psí pozornost k něčemu jinému, například pomocí interaktivních hraček.

Také můžete pořídit kameru, která je propojená aplikací s telefonem a zároveň má mikrofon – psa doma můžete sledovat třeba z práce online a případně ho napomenout, pokud něco cupuje nebo ho uklidnit, pokud se příliš bojí. 

Svého čtyřnohého parťáka můžete podpořit v překonání silné úzkosti pomocí kapek zvaných Bachovy esence. Fungují na přírodní bázi. Proto se musí používat dlouhodobě, nejlépe po celou dobu tréninku psa. Pomohou vám od největšího stresu, ale základem je samozřejmě dodržovat celý postup učení. 

Myslete na to, že pokud váš parťák již jednou tímhle úzkostlivým stavem trpěl, není zaručeno, že se při nějaké životní změně (stěhování, nový partner, nové zvíře) znovu neobjeví. Mějte s ním trpělivost.

• Separační úzkost je stav, za který pes nemůže – je doslova paralyzován strachem.
• Rozhodně ho za to netrestejte. Spojí si váš příchod s tím, že se na něj zlobíte.
• Postupujte krok za krokem. Když to uspěcháte, můžete začínat zase odznova.
• Někdy pomůže pořídit druhého zvířecího parťáka.
• Pes se cítí bezpečněji v menším prostoru, například v jednom pokoji, v kleci, v pelíšku.
• Vyzkoušet můžete i protistresové pomůcky – interaktivní hračky, prostředky pro snížení stresu.