Varovné signály psa a jak je poznat?

Komunikace je základem vztahu. Pokud ale neberete vážně, když se vám snaží někdo něco říct, může to dopadnout špatně. Je potřeba umět naslouchat. A přesně tak je to i s vaším psem. Neignorujte jeho snahu vám sdělit, že je mu něco nepříjemné. Můžete tak předejít vážným konfliktům s často dlouhodobými důsledky.

Svou nelibost z některých situací, z prostředí nebo dalších osob a psů dávají čtyřnozí parťáci hodně najevo. Snaží se tím odvrátit hrozbu a předejít vystupňování agrese a to většinou mnohem dříve, než se vůbec nějaká agrese objeví. Používají uklidňující a zdvořilostní gesta, aby situaci uklidnili. Dokud jim ovšem nedojde trpělivost. Když stres překročí komfortní hranici, reaguje pes dvěma způsoby – útokem, nebo útěkem. 

Nejsou to ani tak varovné signály, jako prostě snaha komunikovat. Tyto signály si rozdělme do tří úrovní (od nejlehčích po ty nejvážnější) na informativní, upozorňující a zkratové. 

Že je psovi něco nepříjemné, poznáte například olizováním nosu, sliněním, odvracením hlavy, otáčením se zády, zíváním a uhýbaním očí, takže je vidět bělmo (tzv. velrybí oko). Ve většině případů můžete taková gesta pozorovat, když psovi saháte někam, kde to nemá úplně rád – třeba když mu sevřete v dlani tlapku. Poměrně často můžete tyto signály pozorovat ve chvíli, kdy se příliš blízko psa objeví dítě a není mu to příjemné. 

U takových gest už většinou zaregistrujete, že je něco špatně. I psi tuto hladinu stresu nesnášejí moc dobře a mají-li možnost, raději ze situace odejdou. Patří sem například:

• Vrčení
• Ohrnutí pysků
• Strnulý postoj
• Vztyčený a nehybný ocas (nebo stažený ocas)
• Uši stažené dozadu těsně k hlavě
• Ztuhlé pohyby
• Často také můžete pozorovat fixaci pohledem na hrozbu (třeba na velké a neznámé zvíře), kdy při pohybu pes udržuje hlavu v jedné výši. Ne vždy ale situace umožňuje psovi odejít (bojí se útoku do zad, když situaci opustí, nemá kam odejít, potřebuje situaci nějak dořešit) a tím se stres stupňuje ještě víc.

Drtivá většina psích parťáků se velmi rychle během života naučí, že na jejich informativní snahy o nepříjemných situacích nikdo nereaguje a nepříjemnosti neustupují, a proto přestanou informativní signály používat a rovnou komunikují vyšším stupněm, tedy vrčením, staženýma ušima a přikrčeným postojem.

Pokud váš pes na cokoliv ve svém okolí reaguje těmito gesty, rozhodně ho nenapomínejte a nesnažte se ho “pouze” utišit. 

• Nezvyšujte hlas (jeho nervozita tím naroste).
• Nekárejte ho za to, že se vám snaží něco říct!
• Naslouchejte mu, uklidněte ho, nabídněte mu přesměrování pozornosti nebo možnost nepříjemnou situaci uklidnit či bezpečně opustit.

Pokud žádný z těchto signálů nezafunguje a tlak na psa se stále stupňuje, přechází v poslední možnou volbu, jakou má. Tou je útok, agresivní výpady a pokousání. Dost často i při tomto vyjadřování používají psi několik stupňů intenzity (například varovné chňapnutí, které nezabolí, vážně myšlené kousnutí a pak opakované kousnutí v afektu). Někdy pořádají pouze varovné výpady, aby to, co je děsí, prostě odehnali. Tyto signály už lidé nepřehlédnou. Bohužel pak reagují také stresově a je těžké takovou chvíli uklidnit. Vážné škody už jsou napáchány na psí i lidské psychice.

Nejčastějším kamenem úrazu varovných signálů jsou situace mezi dětmi a psy. Nenechávejte děti nikdy o samotě se psem a vždy bedlivě sledujte jeho signály. Často jsou děti pokousané psem jen proto, že ho pronásledují a nedají mu možnost odejít a uklidnit se. Pokud váš parťák vysílá prvotní varovné signály, uklidněte situaci a dovolte mu z ní odejít. Zapamatuje si tak, že má ve vás oporu a že děti vlastně nejsou tak nebezpečné. 

• Nadměrný hluk
• Cizí prostředí
• Batolata a děti do 10 let
• Jiná zvířata
• Zdravotní problémy
• Přímý hněv člověka
• Časté stěhování
• Dlouhá samota
• Strach o nedostatek krmiva
• Příliš mnoho nebo příliš málo pohybu a aktivity

Důležité je také si uvědomit, že ne všechna psí plemena komunikují stejně. Významným komunikačním signálem jsou rovněž pohledy očí (přimhouřené oči, mrkání na usmířenou), naježená srst. U dlouhosrstých nebo černých psů nejsou tyto signály tolik patrné a mnoho psů i lidí má tu zkušenost, že černí psí jedinci komunikují hůře nebo vůbec a často je s nimi horší domluva. 

Úspěchem ke klidnému a vyrovnanému psímu parťákovi je včasná a správná socializace a komunikace. I vy můžete se svým psem komunikovat. Pro začátek si začněte všímat všech jeho signálů a naučte se poznat, kdy se u vašeho parťáka stres stupňuje. Snáze pak poznáte i komunikaci cizích psů, kteří k vám nečekaně přiběhnou a dokážete přesněji vyhodnotit, jak moc vážná situace je a zda máte nějak zakročit, nebo si psi jen povídají. 

• Naslouchejte – pozorujte, co vám pes chce říci. Většinou hovoří bohatým jazykem.
• Psa za komunikaci netrestejte, snažte se ho uklidnit nebo přesměrovat jeho pozornost, než se agrese vystupňuje.
• Někteří psi komunikují hůře nebo vůbec, protože to během svého života už dočista vzdali.
• Obzvláště opatrní buďte v kombinaci pes a dítě, kdy se situace může během setiny vteřiny změnit. Nikdy nenechávejte dítě o samotě se psem a vždy sledujte signály vašeho čtyřnohého parťáka, kdy už mu situace začíná být nepříjemná.